Luštěla nakupuje v internetovém obchodě Škeble.cz
Skupina Luštěla za posledních pár týdnů doslova prolétla českým internetem. Tvoří jí tři holky- Vanessa (13), Štěpa (13) a Larry (15). Mnoho internetových uživatelů už ví, kdo nazpíval „Patnáctiny“ a natočil klip, který vidělo na youtube.com za sedm týdnů téměř půl milionů lidí. Rozhovor s takovou raritou, jako je Luštěla, jsem si nemohl nechat ujít. Místo domluveného divadla Za Plotem jsem se se slečnami setkal až v redakci časopisu Maxim, kde byly obletováni fotografem. Holky mi prozradily plno zajímavých věcí. Kromě komentáře o koncertě v Matrixu se v tomto rozhovoru můžete dočíst, jak členové Luštěly zvládají školu, co na jejich úspěch říkají kamarádi a co plánují do budoucna.
Ahoj holky. Jak dopadla vaše dnešní soutěž Dětská Porta 2010, které jste se zúčastnily? Jak jí hodnotíte a jak se vám vystoupení povedlo?
Š: Byla to bída. Abysme dodržely pravidla, musely jsme do našeho vystoupení zařadit jednu folkovou písničku, kterou jsme složily před dvěma dny. Stačily jsme jí zkusit pouze dvakrát nebo třikrát. Písničku jsme doprovázely na klávesy, kytaru a flétnu. Trochu se nám pletly slova.
Zaujal mě váš název LuŠtěLa. Kdo ho jako první vymyslel?
Š: Vymyslel to můj taťka. Původně jsme byli Pussy Cat (název americké popové skupiny, pozn. red.). Název Luštěla jsme si složily ze začátečních slabik našich jmen, byla to naše značka. Nyní jsme ale dostaly i trička s Luštělou a název nám už zůstane.
Na vašich webových stránkách jste uvedly, že vaším vzorem jsou zmiňované Pussy Cats, je to tak?
L: Nejdřív jo, ale teď už ne. Arménky z Jihlavy jsou náš vzor. Arménky zpívají u mýho nevlastního strejdy, jedna z nich je jeho dcera. Od tý doby, co začaly chodit na vysokou školu, nemají na vystupování moc času. Měly ale koncert v Arménii, byly i v televizi.
Plánujete v budoucnu natočit nějakou novou desku? Co by na ní mělo bejt?
Š: Určitě, ale až časem. Larry taťka říkal, že dokud nevypilujeme zpěv, tak ať s tím nepočítáme. Na desce by měly bejt naše písničky a ještě nějaký nový. Zatím hlavně přejímáme hudbu a vymejšlíme vlastní slova.
Larissa je z Arménie. Mají vaše písničky něco z arménskýho stylu? Zkoušíte do nich vložit nějaký prvky arménský hudby?
L: No tak ty arménský písničky určitě. Pořád tam dáváme něco novýho a je to takový dobrý. Můžeme nějakou zazpívat.
Luštěla mi zazpívala ukázku jedné arménské písničky.
To bylo super, díky. Docela by mě zajímalo, kdy jste se poprvé dozvěděly, že jste populární a jak rychle vaše popularita stoupala?
Š: Bylo to ze dne na den. Já sem jenom šla na Facebook. Protože Larry zakládala jednu skupinu, chtěla jsem jí jenom najít. Bylo v ní strašně moc lidí, postupně se připojovali další a další. Všichni přidávali komentáře a my jsme nevěděly, jestli si dělají srandu. Zeptala jsem se teda někoho a on říkal, že nás chtějí podpořit. Až potom jsem se teda přiznala, že jsem zpěvačka z Luštěly.
Viděl jsem váš klip na youtube.com Patnáctiny, který má čtvrt milionu zobrazení za první tři týdny (nyní se již blíží k půl milionu pozn.red.), což neni obvyklý. Jak se vám to povedlo?
L: Já myslim, že lidem se to líbilo a tak to posílali dál. A některý si z toho asi dělali srandu. Třeba to někdo našel a posílal to pořád dál. My jsme to posílaly příbuznejm a ty to zase posílali dál. Takhle to prostě šlo. Třídní třeba říká, že mu to kamarádi posílaj ze srandy.
Taťka Štěpy: Reklama nebyla placená, naopak úplně spontánní. Dokonce mám obavu, že tam někdo postavit nějakej rozesílací stroj, kterym to letělo ze začátku, než se to chytlo.
Když jste se zmínili o třídním, prozradíte mi, jak stíháte školu?
L: Teď už je to lepší. Když jsme myslely pořád jenom na to zpívání, tak jsme se na školu vyflákly. Teď si uvědomujeme, že školu musíme mít, že jo. Přijedeme za školy, něco si zopakujeme, nějakou tu látku, a na večer jdeme zpívat.
Jaký bylo vysvědčení?
L: Vysvědčení bylo nic moc, můžeme přejít na další otázku? (smích)
V: Tohle nebudu radši komentovat. Ze začátku roku jsem z jednoho předmětu měla trojku, teď už mám jedničku.
Kolik času vám zabere zpívání a koncerty?
Š: Zabere nám to celej náš čas. Přijdeme domů ze školy, naučíme se a v pět jdeme do zkušebny.
A co spolužáci ze třídy? Jak se tváří na vaše úspěchy? Podporují vás?
V: Nemaj nás rádi, nevěřej nám. Říkaly sme jim, že jedeme do Prahy, oni nám to nevěřili.
Š: My třeba zkoušíme nějaký písničky, oni neřeknou ani slovo. Jenom dělají oči a potom nám to strašně vyčítaj.
L: Třeba jeden kluk ze třídy po mě házel papírky, já říkám, ať mě nechá bejt, že mi leze na nervy. A on na to „Tak už víš, jak to vypadá, když mi lezeš na nervy?“. Ale já říkám, že si zpívám pro sebe, ne pro něj, tak ať mě nechá. „Na mě alespoň lidi ve městě neukazujou, že jsem ten kretén z Luštěly.“. Takhle to řek přesně. On taky založil skupinu Antiluštěla na Facebooku. To je hnus. A pak se přidávají i ti ostatní z vedlejších měst a tak.
To mě mrzí. Radši mi prozraďte, jakej byl koncert v pražském Matrixu?
Š: Bylo to bombastický. Pár lidí tam na nás řvalo „Ukaž nám kozy“, ale my jsme si jich nevšímaly. Užily jsme si to a doufám, že si to tam užili i ostatní. Třeba tam byl někdo z recese, ale i tak je to úspěch.
V: Přišlo tam 800, možná ještě víc lidí, byl to náš největší koncert.
L: Místo zpívání jsme tam řvaly. Všichni řvali, tak jsme taky musely. Hodněkrát nám to tam ujelo. Ale fanoušci by řvali jak blázni i kdybychom tam jenom stály a nic nedělaly.
Koncert neměl žádnou reklamu, žádný plakáty. Psal mi jeden kluk, že tam přišel, protože je na nás zvědavej.
Taťka Štěpy říkal, že chystáte další koncerty, že jich máte teď hodně. Na kterej se těšíte nejvíc?
Š: My si je moc nepamatujeme. Na všechny se těšíme. Až donedávna sme věděly všechny koncerty na minutu přesně, ale teď už ne.
Kde jste natočily klip Patnáctiny? Proč jste si vybraly zrovna tuhle písničku? Jak to probíhalo?
L: Tak na to je takovej nejlepší klip. Navíc to byla naše první písnička, tak jsme jinou ani nechtěly.
Š: Jeden den se dělal obraz, pak dlouho zvuk. Klip se stříhal asi tři měsíce.
Zpíváte v něm, že až vám bude 15, budete velký holky. V čem budete větší a dospělejší?
V: Teď ještě nemáme rozum, myslíme jako děti. Až nám bude 15, budeme myslet jako dospělí.
Š: Už prostě nebudeme holčičky s culíčkama a nebudeme si hrát s panenkami.
Kdo vám dělal vaše internetový stránky?
Š: Já.
Nevadí ti, že jsou na nich pravopisný chyby? Má to být součást vašeho image?
Š: Jsme ještě malý, teprve se učíme. Alespoň je vidět, že to dělám já.
Taťka Stěpy: Je taky potřeba vědět, že stránky naboural hacker. Hned po Matrixu v půl dvanáctý v noci se tam někdo dostal.
Opravdu? A co se stalo?
Š: Napsal tam, že kouříme dicka pro radost, že máme malý prsa, který sou vycpaný ovocem.
Taťka Štěpy: Hned další den jsme to smázli. Ale holky byly blbý, daly tam heslo „lustela“.
Co byste si přály do budoucna? Jak byste chtěly, aby vaše skupina vypadala, až vám bude 18 let?
Š: Chceme určitě zlepšit zpěv a choreografii, přidat nový písničky a mít vlastní hudbu.
V: Ty starý písničky ale budeme zpívat pořád, ne jako že je opustíme, to ne.
Díky moc za rozhovor.
Autor: Josef Řezníček
